Pozvánka na diskuzi: Jak řešit oznámení sexuálního násilí v komunitách? II.

Salé – 28. listopadu v 19:00 v rámci večerů „Když nebudu moct jíst, nebude to moje revoluce“ – téma diskuze: Jak řešit oznámení sexuálního násilí v komunitách?

Na téma sexuálního násilí už bylo v anarchistických kruzích mnoho řečeno. Například při diskuzích o mýtech okolo sexuálního násilí se zdá, že si uvědomujeme, jak fungují proti přeživším. Zastáváme často názory, že o sexuálním násilí je třeba se bavit otevřeně, protože se nejedná o intimní akt, ale o hrubé násilí. Stejně tak si uvědomujeme, že trauma může přetrvávat i několik let a že i samotné připuštění si faktu „byl/a jsem znásilněn/a“ může trvat dlouho dobu. Solidarizujeme s přeživšími a debatujeme o tom, jak je můžeme co nejšetrněji podpořit… A pak najednou stojíme tváří v tvář zkušenosti znásilnění a padají z nás slova o důvěryhodnosti a minulosti přeživší/ho, o tom, že je to vytaženo napovrch po tolika letech a tak trochu i někdo z nás naznačí, že „si za to třeba mohla tak trochu sama.“ Nebo raději děláme, že nic nevidíme a neslyšíme, protože je to přece soukromá věc…

Jako v mnoha věcech i zde narážíme na rozpor mezi teorií a praxí. Pojďme se pobavit o tom, jak přiblížit naše ideály více realitě, o tom, jak se lze jako komunita postavit znásilnění mezi lidmi, kteří se znají.

Diskuse navazuje na červencové setkání Jak řešit oznámení sexuálního násilí v komunitách? https://lovepaperplanes.wordpress.com/2012/07/07/pozvanka-na-diskuzi-jak-resit-oznameni-sexualniho-nasili-v-komunitach/

Večeřet můžete už od 18:30 (a bude to dobrý .)

Reklamy

Pozvánka na diskuzi: Jak řešit oznámení sexuálního násilí v komunitách?

Salé – 10. července v 19:00 – téma diskuze: Jak řešit oznámení sexuálního násilí v komunitách?

Na sobotní akci u bývalého squatu Milada (30.6.) zpěvačka kapely Daleko konfrontovala „Sida“ ze Žižkova s tím, že ji v minulosti znásilnil. V konfrontaci ji podpořila její kapela a další aktivistky a aktivisté. Z této situace vyplynulo mnoho témat k diskusi – jak se v dané situaci zachovat, jaký postoj zaujmout, jak takové situace vůbec řešit v tu chvíli či potom… Ukázalo se, že teoreticky možná máme téma sexuálního násilí zvládnuté, v praxi však vůbec – selhává podpora přeživším, vylézají na povrch mnohé stereotypy a mýty, které stále žijí.

Chceme upozornit, že nebudeme řešit hodnověrnost přeživší a násilníka a jejich příběhu. Při diskusi se nechceme věnovat řešení konkrétního případu, tomu, jak se stal, seznámit se s ním můžete zde.

Setkání není uzavřené, ale rádi_y bychom, aby přišly_i lidé, kteří a které u Milady byly_i nebo podobnou situací už setkali_y.

sale.s.cz

Opravdu jen sex, který nebyl fajn??

V sobotu 30.6 se před bývalým squatem Milada odehrála situace, která v našich zeměpisných šířkách není zcela běžná. A to situace, kdy byl někdo konfrontován se svým činem vnímaným jako sexuální násilí. Okolo celé situace vzniklo mnoho otázek. Především o jaký příběh se jedná? Co se vlastně stalo?

Cítíme jako důležité zveřejnit příběh dané osoby, která násilníka konfrontovala a dát tak všem prostor se seznámit s danou situací o kterou se jednalo a se kterou byl dotyčný konfrontován.

Opravdu jen sex, který nebyl fajn?

Aneb sexuální násilí není jen znásilnění v temné uličce…

Nezažila jsem ve svém životě jen pěkné věci, ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych zažila nějakou formu sexuálního násilí. Nepříjemné zážitky, jasně, nějaké byly, ale vždycky jsem si říkala, že prostě asi ne všechen sex bude podle mých představ. Před rokem na mě však celkem nečekaně a tvrdě dolehla situace, kterou jsem zažila před šesti lety. Zničehonic se mi do mysli a prožívání vrátily pocity, které jsem kdysi zažila, vzpomněla jsem si na zážitky, které jsem měla zasuté někde hluboko v mysli a raději nad nimi nepřemýšlela. Oči mi otevřelo, když jsem se začala zajímat o problematiku sexuálního násilí a slyšela nemálo příběhů ze svého okolí. Najednou jsem si uvědomila, že to, co jsem zažila, nebyla jen forma sexu, který prostě nebyl fajn. Uvědomuji si víc než kdy dřív, že je důležité o tom mluvit, že je důležité poukazovat na to, že sexuální násilí a vykořisťování má mnoho podob a že se může jednat i o mnoho podob ponížení. Já jsem byla ponížena klukem, do kterého jsem byla několik let platonicky zamilovaná. Byla to taková ta punková láska, kdy jsme se vždycky potkali/y na nějakém koncertě, společné akci a vždycky spolu někde skončili/y, ale nikdy spolu nic neměli/y. Nebo spíš by se hodilo říct, že já jsem ho nikdy nenechala překročit hranici sundání kalhot. Jednou k tomu však došlo, byli/y jsme spolu s kamarády na bytě a oni odešli něco nakoupit. Bylo jasné, že oba dva spolu chceme spát a vzhledem k tomu, že já byla dlouho platonicky zamilovaná, tak to pro mě byla tak trochu vysněná chvíle. Vyspali/y jsme se spolu, jenže místo vysněné chvíle přišlo něco jako hodně tvrdá realita. Po prvním styku se začala moje platonická láska projevovat celkem nekompromisně a vynucovat si další styk. Styk s ním mě celkem bolel, což on nijak nereflektoval, a i přesto, že se do mě v podstatě nemohl vejít, se snažil ze všech sil. Snažila jsem se ho odstrkovat, přemlouvat, ať toho nechá. Možná jen díky tomu, jak moc jsem byla vystrašená a on se do mně nemohl dostat, toho nechal. Pak si ještě pamatuji, že se mě pokoušel přinutit k análnímu sexu, který jsem odmítala. Vím, že se mě snažil otočit, vím, že jsme se dost přetahovali/y. Nevím, proč jsem v téhle chvíli nebyla schopná utéct. Pořád jsem doufala, že otočí, že ke mně přece bude hodný. Ačkoli mě zahrnoval láskyplnými slovy, rozhodně se tak nechoval. Po chvíli se ozval zvonek ohlašující navracející se kamarády. Řekl mi, že jim jen otevře, ať počkám. K mému překvapení se během chvíle vrátil s kamarády, které přizval, jestli se s námi nechtějí z postele koukat na film. Nikdy jsem nezažila tak ponižující situaci. Ležela jsem úplně nahá pod peřinou v posteli se třemi kluky. Měla jsem hrozný strach, měla jsem strach z toho, že tohle bude ještě pokračovat. Vím, že se mě nahou snažil ještě nadále osahávat, choval se jakoby tam jeho kamarádi nebyli a u toho padalo hodně nemístných poznámek. Uvědomuji si, jaký jsem měla strach, co všechno ti tři kluci můžou začít dělat. Nechápala jsem, jak se něco takového vůbec může dít, nechápala jsem, jak něco takového můžu zažívat s člověkem, kterého jsem měla ráda. Zoufale jsem se snažila někde vyšátrat alespoň svoje kalhotky, protože jsem bohužel veškeré oblečení měla v jiné části pokoje. Cítila jsem se hrozně zranitelná. Od té doby se nahá cítím vždycky hrozně zranitelná. Nerada spím nahá, nerada i po sexu nahá usínám. Jsem nerada bez kalhotek. Možná mi to vrací pocit z téhle situace. Veškeré moje myšlenky v téhle situaci se upínaly k tomu, jak se mi podaří odejít. Zmizet. Nikdy se už na tohle místo nevrátit. Ani nevím, co mě mrzelo víc, zda to, že kluk, kterého jsem měla ráda a po dlouhém setkávání jsem se rozhodla s ním mít sex, se zachoval takhle, nebo moje neschopnost se zvednout, odejít a zachovat si ještě nějakou hrdost. Byla jsem skrčená pod peřinou a snažila se nebýt. Okolo mě byli tři kluci, kteří se bavili, a bylo jim evidentně úplně jedno, jak se cítím. Když se mi podařilo objevit kalhotky a obléct si je, sebrala jsem veškerou sílu k tomu se zvednout a odejít. Začala jsem se oblékat, přičemž mě má platonická láska neustále přemlouvala, co blbnu a ať nedělám krávu. Sbalila jsem si věci a chtěla odejít. Má platonická láska mě však nehodlala jen tak pustit. Musím se přiznat, že tenhle závěr si už nepamatuji tak jasně, vím, že jsem byla naprosto zoufalá, vím, že jsem křičela a asi i brečela. Ten kluk mi schovával telefon, o který jsem se s ním musela prát, a poté mi zahrazoval dveře. Když jsem byla neústupná a asi začala být i dost hysterická, pustil mě. Myslím, že s hromadou urážejících poznámek. Pamatuji si, že byly asi tři ráno. Já šla úplně sama nočním městem a hrozně se bála. Cítila jsem se, jako bych právě unikla z pekla. Byla jsem natolik vystrašená, že jsem ani nechtěla jít noční ulicí. Hrozně jsem plakala. Vím, že jsem plakala celou noc. Nikdy jsem o tom nechtěla mluvit, vždycky jsem cítila, že to je moje chyba, že já jsem byla pokořená, já jsem byla ponížená a použitá jako kus hadru. Jediným, komu jsem to řekla, byly mé dvě kamarádky. Zanadávaly jsme si, ale myslím, že jsme se o tom už pak nikdy nebavily. Já to zastrčila někam hodně hluboko. Zůstal ve mně pocit extrémního ponížení a studu, myslím, že díky tomu jsem už nikdy nebyla schopná vidět ani toho kluka ani jeho kamarády. Nejhorší na tom bylo, že on si zcela evidentně vůbec neuvědomoval, co se stalo. Vím, že mi pak celkem dlouhou dobu volal a snažil se mě někam zvát. Jediné, na co jsem se zmohla, bylo říct mu, že s ním nikdy nikam jít nechci. Pak jsem si změnila telefonní číslo a nevím o něm nic. Vím, že v mé hlavě byla spousta plánů upínajících se k tomu, jak se mu pomstít. Jako třeba koupit barvu a přes jeho dům velkými písmeny napsat, jaký je to kretén. Často jsem si představovala, jak ho zmlátím. Myslím, že jsem nikdy k nikomu necítila silnější a čiřejší nenávist. Doteď mě hrozně mrzí, že jsem nikdy nereagovala. Že jsem tu situaci nechala být, že jsem se natolik styděla, že jsem všechny pocity uzavřela v sobě, zbanalizovala a zasunula někam dozadu. Před rokem se mi tahle stará rána znovu otevřela. A všechny ty pocity se ozvaly s novou intenzitou, znovu jsem si uvědomila tu čirou nenávist, kterou cítím vůči tomu, kdo mi tohle způsobil.

Uvědomila jsem si, že právě tohle je jedna z věcí, která ovlivňuje mé vnímání sexu. Dost často vnímám sex jako ponižující věc. Vnímám jej v podstatě jen jako službu někomu. Jako něco, co po mně někdo chce, a já mu to můžu dopřát. Dokážu si ho užít jen ve chvíli, kdy k někomu cítím hodně silnou důvěru a kdy mám pocit, že ten druhý člověk mě velmi respektuje a stará se o mé pocity. Tomu se ale bohužel dokážu odevzdat jen málokdy, a proto raději nad sexem nepřemýšlím. Nechybí mi, ale vím, že bych chtěla pracovat se svojí sexualitou. Naučit se mít ráda svoje tělo a začít přijímat sex jako příjemnou činnost, která může být zcela rovnocenná a ze které nemusím mít pocit ponížení.

Do teď mě štve nejvíc, že jsem celých šest let mlčela, hlavně vůči sobě samé. Myslím si, že je důležité o takovýchto věcech mluvit. A i přesto, že ve mně pořád přetrvává silný pocit studu a napsat tenhle článek pro mně nebylo lehké, vím, že už nechci mlčet. Nechci se stydět. Nebyla to moje chyba, že jsem byla ponížená. Já se nemám za co stydět. Přemýšlím nad tím, že krok k otevřenosti není jen terapií pro mě samou, ale i popudem pro všechny další, které a kteří něco nepříjemného zažili/y. Krokem k tomu přestat mlčet. Myslím, že právě i ve sdílení takovýchto zážitků může být naše síla. Bavit se se svými kamarády a kamarádkami, poukazovat na to, jaké všechny podoby může mít sexuální vykořisťování a že doopravdy nemusí jít o náhodnou situaci někde v temné uličce….

Workshop o souhlasu 20. května v Ústí nad Labem

Počasí je stejně hnusný, ale proč sedět doma?

V neděli 20. května si s námi můžeš jít popovídat na téma souhlasu v intimních vztazích, vyzkoušet, v čem pro Tebe může být přínosný. Náš workshop je zážitkový, jeho cílem je uspořádat si své vlastní potřeby, najít své vlastní hranice a najít si své vlastní, ideální pojetí souhlasu. Na workshopu budeme pracovat sami na sobě, na svých pocitech, hodnotách a zkušenostech. Nejedná se o přednášku, nejedná se o prostor, kde jeden sedí, druhá povídá – buďte na to připraveni.

Pokud bude přece jen o něco lepší počasí, můžeš workshop třeba spojit s výletem v nádherném labském údolí, ale nikde se moc netoulej, začínáme už v 15:00! Read the full post »

Jak se vyrovnat se znásilněním

Znásilnění nikdy není vaše vina. Klíč k zotavení však máte vy. Je důležité, abyste měl/a víru ve vlastní sílu, protože jste přežil/a. Znásilnění nijak nesnižuje hodnotu vaší osobnosti. Přeživší, které/ří jsou na sebe hrdé/í, že znásilnění přežily/i, se nejenom dobře zotavují, ale také ze svého znásilnění mohou něco pozitivního vytěžit může jim to umožnit  podívat se na svůj dosavadní život jinak. Bezprostředně po znásilnění vás zajímají hlavně tři věci: zajištění bezpečí, smytí nečistoty a vyhledání pomoci. První měsíc po znásilnění většina přeživších zažívá krizi a čelí specifickým problémům. Rady uvedené v této sekci nejsou nijak univerzální a ne všechny je třeba využijete, mohou ale pomoci v návratu do normálního života.

Read the full post »

Dopis pachatele

Tento článek je autentický překlad dopisu, který jeden kluk obviněný ze znásilnění napsal po nějakém čase své partnerce, dopis o reflexi toho, co udělal. Otiskujeme ho z toho důvodu, že nám přijdou důležité obě dvě strany to, jak se cítí přeživší i jaké pocity se odehrávají v někom, kdo se násilí dopustil a svůj čin reflektuje.

Read the full post »

Sexualizované násilí

Po tom, co si pomalu zvykáme na slovo přeživší namísto oběť (viz Slovníček pojmů), přicházíme s další terminologickou novinkou! Našly jsme totiž trefnější termín pro sexuální násilí, a to „sexualizované násilí“. Tento termín se už používá v některé nové literatuře, my jsme se s ním setkaly v rozhovoru s rakouskou pedagožkou a psychoterapeutkou Renate Egger v časopise Aspekt 1/2000.

Read the full post »

Naslouchání jako cesta pomoci

„ Rozumí mým slovům, ale ne tomu, co cítím“  

Aktivní naslouchání jako pomoc přeživším sexuálního násilí

Naslouchání je silnou zbraní, kterou máme k dispozici každý a každá z nás. Což z něj činí užitečnou schopnost, která může být velmi důležitá a užitečná v pomoci přeživším. Můžeme mít pocit, že přeci naslouchat, poslouchat umí úplně každá a každý, že na tom není nic tak speciálního. Jenže naslouchat neznamená jen poslouchat, ale především snažit se chápat a rozumět. A způsobů naslouchání v realitě existuje mnoho druhů. Naslouchání je součástí komunikace, která je nejen jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů komunit, ale také mocný nástroj v pomoci někomu, kdo se potýká s těžkou životní sitací.

. Read the full post »

Pozvánka na film o Phoolan Devi

Skupina Paper Planes Vás zve 21. března  do Salé na večeři a promítání filmu Královna banditů (Bandit Queen, 1994).

Královna banditů je životopisný film o indické banditce a později političce Phoolan Devi. Její rodiče ji provdali už jako dítě. Jakožto příslušnice nízké kasty byla často znásilňovaná muži z vyšších kast. Se svým osudem se však nehodlala smířit, utekla, stala se družkou lokálního bandity Vikrama a po jeho smrti se stala hlavou gangu. Režie: Shekhar Kapur, hlavní role: Seema Biswas, 119 minut.
V případě zájmu bude po filmu následovat diskuze.


20 let…

Dneska jsem na novinky.cz narazila na tuto zprávu, nejde jinak,
než ji jsem překopírovat s odkazem na to, jak absurdní je "oficiální"
represivní systém v otázce znásilnění. Klasický scénář - zpochybnění
výpovědi, důvěra dána do rukou násilníka (přeci, dobře postavený starší
muž vůči třináctiletému pískleti). Obdivuju snahu dojít spravedlnosti
i po takové době.
Naneštěstí takový scénář není nic neobvyklého...jen tento je zveřejněný,
protože přeživší se nevzdala. Respekt.

Dívce 20 let nikdo nevěřil, že byla znásilněna. Zločin potvrdil až test DNA

Test DNA dal za pravdu Britce, která čelila nařčení, že křivě obvinila muže ze znásilnění. Po dvaceti letech v úterý poslal soud v Leedsu nyní 65letého hostinského Harryho Daveye do vězení na šest let a osm měsíců.

Read the full post »